Trocha přemýšlení...

21. října 2013 v 16:08 |  Aion
Po velice dlouhé době se na mém blogu objevil článek. Velice silně pochybuji, že ještě někdo na tuto opuštěnou stránku zavítá, ani já nečekala, že seještě donutím k napsání nějakého článku. No, stalo se, a tak se pustím do práce.
Téma se motá kolem hry Aion, která by se mohla na první pohled zdát jako "další trapná onlinovka", no každá hra má mít svůj příběh, ne? Aj Aion má. A pokud si člověk zkusí hrát za obě strany, zjistí velice zajímavé informace, jak od hráčů, tak od herních postav (NPC). Každá strana má nutkání obviňovat a nenávidět stranu druhou, přitom si jsou obě rasy občas tak moc podobné, až to do očí bije...

Elyos, kteří žijí na slunečné jižní straně planety Atreia, kde se celý děj hry odehrává. Vypadají jako obyčejní lidé, jací žijí na Zemi. Považují se za poehnaná stvoření, protože stáli na straně "dobra". Jejich Daevové (jedinci, kteří umí manupulovat s látkou jménem Aether) mají křídla jako andělé - krásná, bílá křídla. Mají světlo, prosluněné krajiny, teplo.
Od jednoho sporného momentu, kdy se v historii setkaly dvě mocné postavy dvou stran (v Asmodee, mimochodem) a bojovaly spolu, přičemž to nedopadlo zrovna dobře, nenávidí Asmodiany. Myslí si, že rasa žijící na opačné straně planety je prokletá, odporná, zlá. Nedokáží, a možná vlastně ani nechtějí pochopit osud temnější rasy. Dokonce jsem ve hře i u jednoho úkolu objevila i toto:
"Jsou zvlrácení, odporní, ďábelští, slizcí (potvora jménem Maeki, což je nějké zvířátko, které zmutovalo v nebezpečnou stvůru), ale na rozdíl od Asmodianů to není jejich vina."
To snad chcenějaký holub tvrdit, že si za to Asmodiani mohou sami? Takže ač se zdá, že jsou právě Elyos(ové) těmi hodnými, v několika případech se ukazuje, že se stali velice arogantními, považují se za právoplatné vládce planety a vše ostatní je verbež.
Samozřejmě i tady se najdou výjimky. Některým ukápne slza při vyprávění příběhu o nešťastné lásce Asmodiana, který přišel do jejich země trhlinou, a jedné ženy rasy Elyos. V některých momentech hry to dokonce vypadá, že by spolu někteří jedinci obou ras dokázali i vycházet.
A co země Elyos? V prvních dvou lokacích (Poeta a Verteron), které se svými postavami projdete (kromě hlavního města), se setkáte s hezkou krajinou, skoro jako tady na Zemi. Tedy pokud vyloučíme doly Krallů, na těchto mapách hlavních nepřátel. A ve Verteronu ještě vyloučíme jednu znečištěnou oblast. Jinak? Jinak se jedná o hezké, živé místo, pěkně hřejivé. To ještě může některé Asmodiany donutit žárlit- vždyť jejich země je promrzlá na kost a tady ti bělokřídlatí mají hřejivou zem? Pak však přijdou tři zbývající oblasti, v nichž je již mnohem méně veselo.
Eltnen. Tam se vaše postava dostane kolem úrovně 20. Když se objevíte v pevnosti, řeknete si:
"Hm, tady asi bude pořádná tropická džungle, ne?"
Ano, kolem pevnosti je opravdu džungle. Jakmile se z ní však dostanete, jakmile opustíte pravý horní roh mapy, čeká na vás nekonečná poušť a pustina. Vše je vyprahlé, moc života tady nezůstalo. Když jsem tudy procházela svou templářkou Lopiciou, ptala jsem se v mysli, kdy už to skončí. Písek mě vůbec nebavil. Když jej nahradily pískovcové útvary, nemohla jsem se vynadívat. Protože já mám moc ráda pískovcové skály i v reálném životě. Nakonec nám mapa odhalila, že se uprostřed mapy nachází ještě jedna oáza, kterou však obsadila skupina rebelů, a na jihu na nás čeká trocha lávy. V tu chvíli jsem začala tento kousek země litovat, protějšek Eltnenu v Asmodee dopadl mnohem lépe, řekla bych.
Heiron. Tak tam je vhodno začínat na úrovni 30. Po zklamání v Eltnenu si člověk chce říct:
"Tak, a tady už to bude lepší, ne?"
Bude, ta džungle je větší, zabírá prostor od levého horního rohu až pod polovinu mapy dolů, až k pevnosti to zůstává vlastně živé (kolem pevnosti je staré město a pak taková vysokohorská vegetace), do šířky zabírá prostor tak do třetiny mapy, možná trochu více. Co však přichází pak? Mrtvo. Pravou dolní část si zabrali nepřátelé, přičemž ani tam to nevypadá zrovna živě, v horní části panují nemrtví a zmutovaní nepřátelé. Je tam jediný ostrůvek - Arbolovo útočiště, kdy jste prakticky schovaní pod obřím stomem. Pak už by bylo zbytečné někomu nechávat naději. Všude se potulují nemrtví, duchové, zničení enti. Další vlna lítosti. Když jsem to viděla, uvědomila jsem si, že je na tom vlastně Elysea hůře než Asmodae. Kdyby to spatřili všichni Asmodiané, závist by okamžitě skončila.
Theobomos. První část absolvujete kolem úrovní 20 až 25, druhá část přijde až na úrovni 45. Dosud jsem neměla šanci prošpikovat toto území celé, přesto se mi zatím to, co jsem zhlédla, nelíbilo. Protože tady je to zatím dokonale stejné jako v Eltnenu - vyprahlá pustina plná písku, prachu, ohně. Taktéž se tu nalézají nemrtví (v ruinách města Theobomos). Ale říkám, tady ještě nejsem u konce, takže to ještě pak doplním.
Asmodiani, je mi jasné, že se většina do země holubů nepodívá, ale zkuste najít i pro ně trochu pochopení. I oni trpí.

Asmodiani, temná rasa. Žijí na severní straně, kam slunce příliš nezavítá. Jejich země jsou velice chladné a tmavé, oni se tomu přizpůsobili. Když bojují, začnou jim svítit rudě oči. Na zádech mají srst. A na rukou drápy. Své místo na tomto světě si museli vybojovat. Umí být krapet chápavější než Elyos, když na to přijde, avšak pokud jim někdo zaútočí na domov, neznají se. Jejich Daevové mají křídla černá, takže pokud se tu o nich někde vyjádřím jako o havranech, nedivte se a nebojte se. To já jen, když jsem začala Elyosům říkat "holubi", okamžitě jsem dostala nutkání Asmodiany také přirovnat k nějakému opeřenci.
Setkala jsem se s nesčetnou nenávistí k Elyos, přesto se ve hře objevil jeden moment, kdy jsem si říkala:
"Schválně, jestli by to samé, pokud by došlo k opačnému případu, udělal i Elyos?"
Jedná se o soubor úkolů v Altgardu, kde pomáháte jakýmsi podivným tvorům, kteří si říkají Gergerové, načež se pak dozvídáte, že tito Gergerové jsou vlastně elyoští Daevové, kteří se přeměnili na tyto ne zrovna vábně vypadající tvory, naučili se jazyk Asmodianů a poměrně se s místní krajinou sžili. Jeden z nich zatoužil po návratu domů. A myslím si, že pokud člověk skutečně nemá vybudovanou nenávit vůči bělokřídlým, i po nepříjemném zjištění tomuto nebožákovi pomůže. Zabít jej nelze, to opravdu nejde. Maximálně se na ten úkol můžete vykašlat, to je ale velká škoda. A opravdu by mě zajímalo, jestli by takhle Asmodanovi pomohl holub.
Tak se podíváme na zemi Asmodianů. Na první pohled se to zdá jako kostka ledu, avšak to není tak úplně pravda. Vlastně bych si dovolila říct, že ji Elyos považují za temnou, mrazivou zem bez špetky slunečního světla. A jak moc se pletou! V Ishalgenu, začáteční lokaci Asmodianů, najdeme sníh jen na vzdálených vrcholcích hor. V Altgardu, tak tam najdeme sníh jen kolem pevnosti prostřed mapy, jinak tam máme hezký les, zajímavou bažinu, i překrásně magický kaňon s následným jezerem (nějaké horké prameny či co, pořád to tam dělá mlhu) ukončeným ruinami nějaké staré majestátní budovy, arény, sídla, nevím přesně. Co nám nabízí ty další tři?
Morheim. Protějšel Eltnenu, od úrovně 20. Objevíte se v další zasněžené pevnosti. Kdypak tohle skončí? Možná brzy. Zjistíte, že se nacházíte pořádně vysoko, proto ten sníh. Jakmile sletíte (nebo seběhnete, to už je na vás) níže, dostanete se do lesa, nějaké údolí. V dáli vidíte sopku. Počkat, sopku? V zamrzlé zemi? Ano. I tady narazíme na lávovou krajinu, tahle ale vypadá krapet jinak než ta v Elysee. Když se vydáme z lesního údolí na západ, objevíme poušť. Dovolila bych si však tipovat, že tam nebude příliš horko, písek vypadá krapet jinak, dokonce ani ten vzduch se tam nevlní horkem. Pokud se vydáte opět do kopců, narazíte na další sníh, jelikož se opět ocitneme dosti vysoko. Co máme v Morheimu dál? Ach ano. Horké prameny, ty jsou však obsazené rebely (potvory jedny). Pak tu máme nějakou neurčitou krajinu, netuším, zda se dá nazvat živou, či spíše mrtvou. Možná něco mezi. Když se porobojujeme ke kočičím lidem, opět objevíme živou krajinu. Musím však přiznat, že se mi Morheim líbí asi jako druhý nejméně.
Beluslan. Protějšek elyoského Heironu. Tady konečně není zmrzlá pevnost, zato je z pěkných krystalů, tříštících se krystalů. Vyjdete ven a octnete se v pustině, nejspíše ne zrovna zdravé. Můžete vidět nějaké trnové rostlny, to určitě není normální. O kus dál se můžete vydat na jih či na sever. Co je na jihu? docela zajímavé údolíčko plné jakési suroviny, maleku. Údolí se zdá chladné, což skutečně je, avšak v noci, když máte zapnutý glow efekt, nádherně svítí. Jedno z mých nejoblíbenějších míst. Z tohoto údolí vede cesta do jakéhosi průsmyku a pak dolu, kde rebelové těží ten malek. Na severu i jihu se nachází skoro nekonečně zmrzlé pustiny, přesto je na nich cosi nádherného. Jen v pravém horním rohu na nás čeká překvapení - pod takovou... no, bublinou, se nachází úchvatný podmořský svět. Beluslan mě spolu s Altgardem uchvátil asi nejvíce, prostě mám zimu a sníh ráda.
Brusthonin. Jak bych to popsala tam? Nemrtví, nemrtví, nemrtví, znečištěná příroda, zkažení enti, ostrůvek v podobě posvátného stromu. Na severu této země je však oblast, která je nádherně zelená, takovou barvu snad ani elysea nikdy neviděla. Všechno je tam světlé, čisté. Tam je místo, kam se ještě nedostalo zničení, které vládne zbytku mapy. Jinak se tam brodíme bažinami, potulujeme se plážemi (jsou tam "jen" dvě)... Nic záživného. Ne, tam mě to opravdu nebavilo. Počkat, málem bych zapomněla - v levé spodní části mapy se dostaneme na místo, kam se dostali i Elyos! A to je teprve velké překvapení...
Snad už jen něco pro Elyos? No, hlavně nesuďte jen podle toho, jak to na první poslech zní. Ledové pláně mě uchvátily mnohem více nežli vaše pouště a pustiny. A taky - ne vše temné musí být nutně zlé. Tak.

A to je pro dnešek (a možná zase pár týdnů) vše.
 


Komentáře

1 Ráďuše Ráďuše | Web | 8. ledna 2014 v 21:20 | Reagovat

Je tak to se těším, až bude další Naděje :D Vrať se brzy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama